Jdi na obsah Jdi na menu
 


OHLASY - NÁZORY

 

NÁZOR OSOBY S PAS NA SOUŽITÍ SE

PSEM:

 „Mám Aspergerův syndrom – to je asi jako vysoko funkční autismus - tedy s vysokým IQ.

Diagnostikovali mě až téměř v dopělosti. Můj život před určením diagnózy byl osamělý. Nelíbilo se mi být mezi lidmi, protože mi nic nedávalo smysl. Způsobu, jakým lidé na mě reagovali jsem nerozumněl. Měl jsem sebevražedné myšlenky už střední škole. Nedokázal jsem navázat ani terapeutický vztah k odborníkovi, kterého mi maninka našla. Tenkrát tedy navrhl, abych si pořídil jako společníka psa. Během týdne jsem měl kolii a můj život se zlepšil. Nechápal jsem proč, ale byla to pravda. Nyní mám již druhou kolie, Misty, ta první již zemřela. Díky Misty jsem se dokonce seznámil i se svou ženou. Na vycházce nekompromisně šla za zlatým retrívrem, kterého vedla má nynější žena. Moje kolie mě neustále táhla a tak nám spletla vodítka k sobě, takže jsme se spolu takto poznali. Moje žena ví, že jsem dobrý člověk a se svým psem jsem v pohodě. Mám samozřejmě i potíže, ale to plyne z mé diagnózy.Našli jsme vhodné terapie, užívám léky a momentálně vychováváme nové štěně.

Nyní pracujeme s mým terapeutem na tom, abychom pochopili co to ve mně Ti psi probouzejí, že mi tak pomáhají. Doufám že mi nadále pomohou ve vztahu v manželství, ale i ve vztazích s lidmi okolo. Osobně si myslím že je pro mě zásadní to vnímání „vnitřního dítěte“ ve psu – to ve mně probouzí to dobré. Jsem se psem uvolněný. Někdy se velmi ponořím do činnosti až stratím pojem o čase. Pokud mě vyruší nějaký člověk – tak mě to velmi rozhodí - zlobí, ale uvědomuji si, že pes mě může vyrušit kdykoli a zlost nepociťuji. Přijde, položí mi hlavu na klín a šťouchne mě čumákem já jsem schopen v klidu přerušit koncentraci a být v klidu.

Všem kdo trpí poruchami autistického spektra bych zvířecího kamaráda velmi doporučil.

-Douglas-“

 

Překlad z AJ:      

                               Sunday, November 20, 2011

 

 

zdroj: u Elva Help

 ___________________________________________________________________

 

NÁZOR MATKY DÍTĚTE S PAS:

 

„Když byl Matyáš dvouletý, měli jsme u babičky psa.
Přestože v té době Matyáš odmítal fyzický kontakt s lidmi,
a to i se mnou jako jeho matkou, nenechal se pomazlit a nevydržel
na klíně sedět ani minutu, v pelíšku našeho psa dokázal
ležet celé hodiny a hladil ho. Tiskl se k němu.
Náš pes ho olizoval a tulil se k němu.
Z těch dvou bylo cítit souznění a vzájemné pochopení.
Byl to velmi zvláštní pocit. Vidět mého synka, jak
se mazlí se psem a mou náruč odmítá.
Musím přiznat, že mi to tenkrát bylo hodně líto.“

Zdroj: kniha "Mé dítě má autismus: příběh pokračuje"

 autorka: Perchta Kazi Pátá

________________________________________________

 

 NÁZOR RODIČE DVOU DĚTÍ S PAS

(klient ELVA HELP)

klik:  

VLIV ASISTENČNÍHO PSA PRO AUTISTU

 „...ZUBY! Doufám, že něco tak šíleného nebudeme 
muset hodně dlouho podstupovat. …...
...Kubula byl nakonec pod narkózou hodinu a čtvrt a
proti původnímu plánu mu vytrhli zubů 8, z toho
6 stoliček. Asi nemusím moc vyprávět, jak chuděra
trpěl. Bolestmi trpěl ještě minimálně týden.
Také jsme všechny ty hrůzy, které se začly dít,
přisuzovali bolestem. Když měl ale čtrnáct dní po
zákroku, bolesti už nepřicházely v úvahu.
Pak už mi bylo jasno, která bije. Kubu nám vzala
narkóza. A hezky od podlahy, aby nezůstal kámen na
kameni. Kuba jen celé dny běhal bezcílně po bytě,
hračky šly všechny stranou, přestal skládat obrázky,
lego...... prostě nic. Když nekřičel nebo nebrečel,
tak ječel. …..
A tyhle záchvaty přicházely ve dne, doma, venku,
v krámě i v noci. To byl další problém.
Opět jsme přestali spát a co nejhůř, opět přestal jíst.
A to je ten největší průšvih. …
… Dnes už je to vše lepší. Nebo aspoň si vybírám ty
světlejší chvilky. Hodně nám pomohl opět pes.
Náš Dagouš...... to zvíře je vážně naprosto úžasné.
Jak jsou ti dva spolu propojeni, asi nikdy nepochopím.
Stejně, jako nikdo nepochopím,
jak vůbec myslí moje děti.
A víte co? Už to neřeším, hlavně, že to funguje.
Je pravda, že i Dagouš poznal, že se něco děje.
Dřív chodil za Kubou,
stále ho někam tahal, nutil ho ke kontaktu,
k nějaké aktivitě...... prostě pes komunikátor.
Po narkóze se to ale zvrtlo a Dag se Kubovi
vyhýbal. Bylo jasné, že se něco děje.
A zřejmě to měl být náznak i pro nás, že si
máme dát pohov a nechat Kubu na pokoji.
Radost byla obrovská, když jsem před pár dny
nachytala Daga, jak opět tahá Kubu za tričko.
A v téhle šílené situaci jsme měli ještě další velké
pomocníky. Paní Tvrdou z Elva help a jejího kolegu.
S jejich pomocí postupně a pomalu Daga cvičíme,
učíme. Cvičíme a učíme i sami sebe.
A za ně jsem taky moc ráda, protože jak
já říkám - na autismus nikdy není rad dost.
A tentokrát nám pomohli neskutečně.
Venku vodím Daga a Dag vodí Kubu.
Zní to šíleně? Je to báječné.
Náš Kuba jde sám, nikým neomezován,
zároveň v blízkém kontaktu s jeho kamarádem
a my máme jistotu, že nikam neuteče.
Asi bych to nečekala tak brzy a s takovým výsledkem,
ale funguje to.
A za to jsem vážně ráda. A vlastně i Dagova a
Kubova opětovná komunikace začala zřejmě
tímto voděním. A vůbec nám tohle vodění
zřejmě "rozjelo" zlepšení. Jako by Kuba získal
starého kamaráda a začal tím zkoušet opět i ty
ostatní staré věci. I když to není vše jen růžové,
mám z nich, z kluků obou ušatých, obrovskou
radost.
Snad nás teď chvilku zase čeká jen to lepší.“
(Zdroj: úryvek z Blogu – viz. proklik výše)
 

________________________________________

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

belbjigop bozkap botka nmoglcr moekpvt makoil

(zdena, 9. 11. 2013 21:55)

mowlap mnbpzkap mnoi5167 mnoil. lkpnozla.lkponjmki,oipag

Canisterapie ve třídě S PAS ZŠ speciální a ZŠ praktická Orlí, Liberec

(Zuzana Kloučková, 26. 6. 2012 18:30)

Díky projektu SPC Turnov Děti a žáci s autismem jsme se každý pátek po celý školní rok 2011/2012 těšili z přátelství Andrey, MIloše a jejich báječných psů Conie, Lady, Mášenky a Bertičky.
Našich 5 dětí naučili společně překonávat mnoho těžkostí, které plynou z jejich postižení. Adam se dnes nebojí hlasitých zvuků, Kájina první slova patřila Conie, Marta se zapojila do společné činnosti, Radek se v přítomnosti psů zklidnil a naučil se poslouchat a vnímat, Patrik překonal fobii ze psů, naučil se polykat sirup.... Všechny děti učili, jak se pohybovat beze strachu po rušném městě, budovali a upevňovali řadu návyků, posilovali dětské sebevědomí. Práce Andrey a Miloše s našimi dětmi byla systematická, smysluplná a měla viditelné výsledky.V září by si nikdo z nás nepomyslel, že děti dokážou spořádaně projít rušnou ulicí, na nádraží ČD projít vestibulem, kde se pohybuje spousta cizích lidí a z amplionu se ozývá hlášení, že projdou uzavřeným prostorem v dlouhém podchodu, davem cestujících vyjdou na peron, kde hlučí vlaky a budou se těšit, že příště vlakem pojedou.
Spolupráce s Andreou a Milošem a jejich psy dětem i nám dospělým přinesla mnoho radosti a jen všichni doufáme, že se neloučíme na dlouho.
Děkujeme Zuzana Kloučková

 

 

Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< červen / 2017 >>


Statistiky

Online: 2
Celkem: 82851
Měsíc: 2387
Den: 100

 
 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA